Ladislav Zívr (1909–1980) Ve světlých záblescích otevřeného vesmíru

21/9–30/12 2023

PRODLOUŽENO!

Ladislav Zívr (1909–1980)/ Ve světlých záblescích otevřeného vesmíru

Galerie města Trutnova, 21. 9. – 30. 12. 2023

Dílo sochaře Ladislava Zívra (1909–1980), novopackého rodáka a významného představitele českého moderního umění, zosobňuje specifický ozvuk soudobých evropských tendencí v českém sochařství a současně reprezentuje hluboký autorský hold přírodě a rodnému kraji.

Východní Čechy jsou již od dob baroka spojovány s výjimečně hodnotnou sochařskou tvorbou. Strhující figury v Kuksu a Betlémě z dílny geniálního Matyáše Bernarda Brauna usměrňovaly vývoj soudobé sochařské produkce v regionu, která svou mimořádnou kvalitou inspirovala nové generace umělců. Působivé sochařské památky, četné skalní útvary a mnohdy až magická krása přírody Východních Čech stály u formování obrazotvornosti řady sochařských autorit také na sklonku 19. a v první polovině 20. století – jmenujme alespoň Stanislava Suchardu, Bohumila Kafku, Quida Kociána, Otakara Španiela, Ladislava Kofránka, Josefa Drahoňovského, Josefa Wagnera nebo Otto Gutfreunda. Ladislav Zívr ve svém díle navazuje na fascinující sochařskou tradici regionu, dále ji rozvíjí, obohacuje a v přírodou inspirovaných objektech vrcholné etapy tvorby přináší progresivní autorskou vizi, která obstojí i v konfrontaci s díly soudobých evropských autorit oboru Henryho Moora a Hanse Arpa.

Ladislav Zívr se narodil v roce 1909 do hrnčířské rodiny v Nové Pace, ale předurčené kariéře v otcově dílně se nakonec vzepřel, také pod vlivem pokrokové tvorby Otto Gutfreunda, jiného z východočeských ‚sochařů-hrnčířů‘. Hlína, s níž v hrnčírně vyrostl, se mu však stala osudnou a jako primární tvůrčí materiál jej provázela celý život. Prosadil si studium, nejprve na Odborné škole keramické v Bechyni a posléze na Uměleckoprůmyslové škole v Praze v ateliéru vedeném keramičkou Helenou Johnovou a glyptikem Josefem Drahoňovským. Již po třech letech získal Zívr pocit, že jej škola umělecky svazuje, a studium předčasně ukončil. Ve 30. letech se znovu odvolává ke Gutfreundovi a v duchu civilismu modeluje polychromované portréty a pracuje na kubisticky koncipovaných sochách a reliéfech. Takřka paralelně vytváří pod vlivem surrealismu André Bretona objekty z nalezených věcí a reliéfy z vosku a pálené hlíny. Přírodniny, které vsazoval do tekuté sádry, začal sám označovat jako „muláže“. Poprvé rovněž doplnil autorské plastiky a objekty krátkými básnickými texty a uplatnil tak i své nesporné literární nadání.

S okupací a válečným běsem 40. let se moderní umění stalo obávaným nepřítelem totalitních režimů, bylo perzekvováno a přežívalo pouze ve skrytu soukromých ateliérů. Zívr se za války nejen vrátil do hrnčířské dílny v Nové Pace a do podnětné náruče okolní přírody, ale také k tradičním sochařským postupům. Na výzvu malíře a důvěrného přítele Františka Grosse vstupuje jako jediný sochař mezi umělce Skupiny 42. Program uskupení vytyčil teoretik Jindřich Chalupecký statí „Svět, ve kterém žijeme“, jež ve složité době nabídla umělcům relativně bezpečný námět člověka v moderním městě. Téma ‚člověk a stroj‘ se stalo výhradním motivem Zívrových skupinových plastik. Bohužel se jeho první díla prezentovaná v rámci Skupiny 42 stala předmětem ostré výtvarné kritiky a Zívr se od tématu civilizace na čas zcela odvrátil. S novou vizí, tentokrát dokonalého tělesného splynutí člověka a stroje, přichází v roce 1946 a v následujících dvou letech modeluje většinu ikonických plastik - originálních stroj-bytostí.

Příklon k uměleckým normám socialistického realismu a následné vystřízlivění vedlo sochaře k záměrnému zničení ideologicky zatížené tvorby z let 1948–1956. Prohlubující se tvůrčí beznaděj v padesátých letech dále vystupňovala Zívrův zájem o badání v geologických vědách a astronomii. Pomocí mikroskopu a hvězdářského dalekohledu zkoumal záhady mikro i makrokosmu a rozkrývání mystéria vesmíru a přírody doslova propadl.

Poté, co se na počátku 60. let přestěhoval do bývalého mlýna ve Ždírci u Staré Paky, se již ve své tvorbě nechal zcela vést přírodou, usiloval o vystižení čistoty prvotních tvarů, vytvářel plastiky a kresby v duchu imaginativní abstrakce. Příroda Novopackých hor, nevyčerpatelná studnice úchvatné tvarové i barevné imaginace, doslova prostoupila sochami a přivedla Ladislava Zívra k uhrančivé umělecké výpovědi. Ždírecký ateliér se zaplnil fascinujícími objekty na téma zrodu, růstu i zániku. V neposlední řadě zde stvořil plejádu fantaskních soch přírodních tvorů, jejichž dráždivé fluidum jako by náleželo již budoucnosti.

Díla na výstavu laskavě zapůjčili:

Galerie moderního umění v Hradci Králové

GASK – Galerie Středočeského kraje

Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě

Moravská galerie v Brně

Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou

Regionální muzeum a galerie v Jičíně

Městské muzeum Nová Paka

Městské muzeum a galerie Hořice

Oblastní galerie Liberec

Krkonošské muzeum Vrchlabí

Národní galerie v Praze

soukromí sběratelé