REGENERACE

17/9 - 17/10 2015

Zdeněk Lhotský/ sklo
Eliška Lhotská/ šperk
Ondřej Vicena/ instalace

Na počátku této výstavy bylo sklo… Sklářská tvorba nebyla v Galerii města Trutnova doposud obsáhleji prezentovaná, dokonce by se dalo říct, že zde nebyla prezentována vůbec. Přitom věhlas

českého sklářství sahá několik století zpět. V nedávné době to pak byly především práce Stanislava Libenského a jeho ženy Jaroslavy Brychtové, které mu vrátily význam a otevřely nový prostor pro uměleckou skleněnou plastiku. Tento pomyslný dluh českému umění, jemuž ve světovém měřítku pomáhá budovat renomé právě tvorba významných českých sklářů, nyní splácíme v podobě výstavy prací jednoho z nejrenomovanějších českých sklářských výtvarníků Zdeňka Lhotského. Ta je doplněna o prezentaci šperkařské tvorby jeho dcery Elišky Lhotské a konceptuálních objektů jejího partnera Ondřeje Viceny.

Zdeněk patří, jak už bylo řečeno, ke špičce ve svém oboru. Z jeho uměleckého životopisu stojí zato uvést především studia na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru již zmiňovaného profesora Stanislava Libenského, působení v legendární a legendami opředené skupině Tvrdohlaví. Především však Zdeněk Lhotský od roku 1994 vlastní a umělecky vede studio Pelechov u Železného Brodu, sklářskou dílnu, jejíž počátky sahají až do 50. let, kdy zde pracovala Jaroslava Brychtová se Stanislavem Libenským.  Zdeněk toto studio nejen zachránil před krachem, ale vybudoval zde úspěšný podnik světových parametrů, kam míří technologicky náročné zakázky nejen z Čech, ale i ze zahraničí. Navíc místo zůstalo navýsost kreativní prostorem, kde se rodí nové technologie a svobodně realizují umělecké vize.

I kdybychom od tohoto všeho odhlédli, mluví tvorba Zdeňka Lhotského sama za sebe. Její síla spočívá v dokonale zvládnuté technologii, v porozumění materiálu, hledání jeho nejčistšího výrazu. Objekty nemusí mít název ani téma, neboť je jím materiál sám. Právě ten totiž určuje, jak se v něm zlomí světlo, jednotlivé vrstvy vytvoří nekonečné hlubiny anebo pocit projasněného nebe, dálek tak nedotknutelných. Na několika málo centimetrech náhle může vzniknout chvění světla ne až tak nepodobné odleskům chrámových vitráží.  Nebo se jeho skleněné objekty stávají nástrojem pro kresbu v prostoru. Zvláštní kategorii pak tvoří stély, magické objekty s kódovaným sdělením. Materiál si však nese své duchovní poselství v sobě a umělecká práce založená na řemeslném zpracování je vlastně nalézáním a zviditelňováním tohoto obsahového přesahu v hmotě.

Eliška Lhotská studovala na Fakultě umění a designu Západočeské univerzity v Plzni a Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. V současnosti se věnuje především konceptuálně laděnému šperku a působí jako kurátorka na šperk orientované galerie Září. Vytváří objekty, které se vymykají tradiční představě o šperkařství. Její šperk není vizuální ozdobou, ale svébytným uměleckým dílem, které je nositelem obsahu. Většina zde vystavených prací vychází z cyklu Pomník chleba. Právě při práci s tímto nezvyklým médiem pracuje s materiálovou a významovou transformací: chléb jak ta nejprostší věc, chléb jako tělo Boží. Od nízkého k vysokému… tedy chleba ve své naturalistické podobě a pak odlévaný do bronzu a zlacený či stříbřený, zdobený perlami…. Materiálová transformace přináší vizuální posun, svébytnou poetiku, ale také otevření nových možností pro vnímání. Eliščiny práce stojí na křehké a citlivé atmosféře poetického výrazu a konceptu.

Ondřej Vicena je studentem Akademie výtvarných umění v Praze. Jeho tvorba se ve své podstatě ocitá na opačném pólu než Zdeňkovy práce. Ondřejovo vyjádření je především konceptuální a minimalistické. Jde mu o zprávu, šifru, předávanou obvykle úspornými výtvarnými prostředky. V galerii vystavuje dvě svá již realizovaná díla a pak jeden site- specific projekt. Vychází z prostoru galerie a do početných zásuvek instaluje různá nabíjecí zařízení položená na zrcadle. Specificky tak navazuje na sklářskou práci se světlem, pracuje s převracením obrazu a významu a dotýká se také tématu přenosu zpráv elektronickou cestou, či proudění energií.

Na počátku této výstavy bylo sklo. Její finální podoba byla nazvána REGENERACE. Regenerace jako proces obměňování starého novým. A tak zde můžete hledat inovace tradičních sklářských postupů a jejich proměny v současné technologie, nové variace tvůrčích východisek v rámci díla jednoho autora a zároveň onen neopomenutelný střet dvou uměleckých generací. Jeho výsledkem je delikátní a do detailu vypracovaná expozice, která nabízí širokou škálu vnitřních i formálních souvislostí, které se neustále znovu rodí a regenerují.

Lucie Pangrácová

Ředitelka Galerie města Trutnova