Zpátky ke kořenům

28/10 - 29/11 2015

Výstava byla nazvaná Zpátky ke kořenům a představuje práce vybraných absolventů výtvarného oboru Základní umělecké školy Trutnov. Sešlo se jich tu v našich výstavních prostorách nakonec 14. Pátrání po nich se v některých případech blížilo práci detektivní a s některými se přesto nepodařilo setkat. Tohoto nelehkého detektivního úkolu se úspěšně ujala moje kolegyně Alena Rodrová, která se celé této organizačně náročné výstavě pečlivě věnovala.

Ve výsledku tu máme přehlídku děl autorů, z nichž někteří jsou veřejnosti dobře známi a už zde své práci  vystavovali, jako např. Paulina Skavova, Naděžda Čichovská nebo Jiří Grus. Nalezneme zde také díla těch veřejně méně prezentovaných tvůrců, kteří se různým druhům výtvarné činnosti věnovali po dokončení docházky na Základní umělecké škole buď v dalších studiích, ve své profesi nebo jen ve volném čase. Všechny však spojuje to, že v době hledání vztahu k výtvarnému umění navštěvovali trutnovskou „ZUŠku“. Kruh vystavujících se zde dokonce symbolicky uzavírá v podobě ukázky tvorby Dity Prouzové a Jany Traspeové Madževské, tedy původních absolventek a současných pedagožek.

Výstava je pestrá stejně jako pestré byly cesty, kterými se jednotlivý absolventi vydávali, máme zde tedy nejen bravurní kresby a ilustrace Jiřího Gruse, sochařskou tvorbu Pauliny Skvavové a Jiřího Kobra, architektonické modely Veroniky Sávové, skleněnou plastiku Olgy Šímové a užité sklo od Petry Tauchmanové, malířská plátna Naděždy Čichovské a Jana Fišery, šperky Barbory Hainzové, keramiku a malby Dity Prouzové, kresby Nikol Valnohové a Jany Traspeové Madževské a  menší výtvarné skici Ondřeje Antoše a Elvíry Mádlové.

Výstava těchto osobností by měla být nejen symbolickou oslavou 70 let, které uplynuly od založení ZUŠ Trutnov, ale také dokumentem mimořádně vysoké úrovně výuky v prostředí výtvarného oboru. Všichni ti, co tu dnes vystavují jsou nesporným dokumentem toho, že jejich výtvarný talent byl včas rozpoznán a rozvíjen. I když mohly mít zásadnější vliv na jejích tvorbu následující studia nebo jiné prostředí, všichni víme, že začátky jsou důležité a že v raném životě každého umělce existuje mnoho křehkých momentů, které mohou potřebu vyjádřit se umělecky rozdmýchat nebo naopak zcela utlumit.

Věřím také, že je zde mezi námi mnoho těch, ze kterých se nestali umělci a ani tu ambici nikdy neměli, přesto jim návštěvy výtvarných lekcí na trutnovské Základní umělecké škole poskytly nenahraditelnou výbavu do dalšího života.

Malířka Adriena Šimotová v jednom dokumentu řekla: „Nejsem- li osobní, nemohu být ani obecná“. Dovolte mi, abych i já na tomto místě promluvila velmi osobně. Také já jsem měl možnost osm let navštěvovat výtvarný obor místní Základní umělecké školy pod vedení paní Zdislavy Holomíčkové. Začala jsem na její výtvarné lekce chodit v jedenácti letech z vlastní touhy a potřeby si kreslit a malovat, ale bylo mi zde poskytnuto mnohem více, než bych očekávala. Její výuka totiž ani v nejmenším nenabízela pouhé rozvíjení výtvarných dovedností, ale vedla ke skutečnému hlubokému pochopení a prožití výtvarných principů a historického vývoje umění. Objevení duchovní šíře a hloubky této specifické oblasti lidské činnosti a setkání se s uměním v jeho pravé podstatě, tedy nejen s výtvarnou tvorbou jako řemeslem, ale s uměním jako  jedinečným a nenahraditelným prostředkem k poznání světa. Její lekce byli v dětském věku téměř magickým zážitkem a s odstupem času mohu říci, že i fenomenálním pedagogickým výkonem. Nikdy jsem v sobě neměla opravdovou touhu  stát se umělcem, přesto obzor, který pro mě Zdislava Holomíčková v době dospívání otevřela, se pro mě stal natolik oslnivým a zářivým, že jsem si svůj další život bez blízkosti umělecké tvorby už nedokázala představit. A to znamená velmi mnoho, setkání s ní, právě na právě na půdě trutnovské ZUŠ, považují za osudové.

Věřím, že takových žáků je více. Nemuseli se naučit vytvářet bravurní  umělecká díla, nemuseli se z nich stát, malíři, sochaři, architekti ani galeristé, ale určitě se změnilo jejich vnímání světa. Odešli obohaceni o setkání s jinými měřítky hodnot, které se vymykají racionálním strukturám a přesto jsou velmi pevné. Byl pro ně vytvořen cenný prostor k hledání a poznávání sebe samých na pozadí umělecké tvorby, prostor velmi vzácný a důležitý. Jsme v galerii a mluvím o výtvarném umění, ale věřím, že díky dlouholetému působení mnoha skvělých pedagogů platí to stejné o oborech ostatních a škole jako celku.

Jak už bylo řečeno, tato výstava byla nazvána Zpátky ke kořenům a představuje 14 umělců, kteří se  vrací k  místům, kde výhonky jejich uměleckého vyjádření začaly rašit a vyrůstat. My vám nyní nabízíme drobnou ochutnávku toho, co na těchto pomyslných rostlinách dozrálo.